Hudba
Od balad k reelům: jak se skotská lidová hudba dostala na stůl
Co mají hudebníci na mysli baladou, kde se písně sbíraly a proč může být folkový večer stejně tak povídáním jako zpěvem.
Rezervujte si svůj večer ↗Rychlá odpověď
Skotská lidová hudba je vrstevnatá tradice: příběhové písně předávané ústně, taneční melodie hrané na housle a později na akordeon a obrození v polovině 20. století, které vyslalo sběratele do terénu s magnetofony. Wikipedia uvádí, že balady zůstaly orální až do doby, než je v 18. století sběratelé vydali tiskem, že svazky Francise Jamese Childa z let 1882 až 1892 formovaly pozdější repertoár a že School of Scottish Studies byla v Edinburghu otevřena v roce 1951. Večer, který plyne od balad k živým písním, vás provede těmito vrstvami – a právě proto stránka s rezervací zdůrazňuje příběhy, které za písněmi stojí.
Čtyři vrstvy tradice
| Co to je | V záznamu | |
|---|---|---|
| Balady | Písňové příběhy předávané poslechem | Tištěno sběrateli z 18. století, uvádí Wikipedie |
| Taneční melodie | Reels, strathspeys a další houslová hudba | Niel Gow a jeho syn složili stovky melodií |
| Akordeon | Novější hlas ve worldu skotských tanečních kapel | Ústřední prvek highlandských tanců od 20. let 20. století, uvádí Wikipedie |
| Oživení | Sběratelé, festivaly a folklorní kluby | Škola skotských studií pochází z roku 1951 |
Co je to balada
Ve skotském pojetí je balada příběh vyprávěný ve verších a zpívaný na jednoduchou melodii, často o lásce, zradě, bitvě nebo nadpřirozených jevech. Wikipedia uvádí, že tyto písně zůstaly v ústní tradici až do 18. století, kdy je začali vydávat sběratelé jako biskup Thomas Percy, a poukazuje na víly z Tam Linu jako na důkaz starších, předkřesťanských motivů. Forma se hodí k tabuli se dvěma hudebníky, protože zajímavost nesou slova a kytara nebo akordeon je mohou tiše podpořit. Když performer udělá pauzu a vysvětlí, kdo byly postavy, píseň zasáhne silněji, a přesně takový průběh popisuje rezervační stránka.
Child, Greig a první sběratelé
Pozdní 19. století přineslo učenější první obrození. Wikipedie připisuje Francisi Jamesi Childovi a jeho osmi svazkům anglických a skotských lidových balad, vydávaným v letech 1882 až 1892, že formovaly to, co pozdější zpěváci volili k přednesu, a uvádí, že Gavin Greig shromáždil více než tisíc písní, většinou v Aberdeenshire. Ani jeden z mužů nebyl interpretem v moderním smyslu, ale jejich knihy poskytly texty, z nichž lidoví zpěváci čerpají dodnes. Pokud u vašeho stolu hudebník představí baladu jménem, je slušná šance, že její slova zaznamenal právě takový sběratel.
Reely, strathspeye a housle
Wikipedie řadí reely a strathspeye mezi skotské taneční melodické typy a uvádí Niela Gowa a jeho syna Nathaniela jako autory stovek houslových melodií a variací. James Scott Skinner si vysloužil přezdívku Strathspey King. Hluboké kořeny houslí dokládá záznam z roku 1703, kdy cestovatel Martin Martin napočítal na ostrově Lewis jen osmnáct houslistů. Moderní ceilidh na této hudbě staví, neboť článek Ceilidh na Wikipedii popisuje sestavy a párové tance na skotské melodie. Usedavý večer si repertoár vypůjčuje bez tancování.
Akordeon přichází
Akordeon má ve Skotsku kratší historii než housle. Podle Wikipedie se od 20. let 20. století stal ústředním prvkem highlandských bálů a tanců a dnes je nepostradatelnou součástí kapel. V duu s kytarou plní dvě role najednou – nese melodii a zároveň drží rytmus, díky čemuž dva lidé znějí jako malá kapela. Fotografie přímo na rezervační stránce ukazuje přesně toto spojení: kytaristu a akordeonistu hrající pro hosty u večeře.
slovo ceilidh
Wikipedie sleduje původ slova až ke staroirskému výrazu pro společníka a uvádí, že v gaelštině nabylo významu návštěvy. Původně bylo ceilidh jakékoli společenské setkání, často literární večer s vyprávěním, poezií, baladami, písněmi a příslovími, který hostil hospodář domu. Později toto označení převzal tanec. Onen starší význam má blíže k tomu, co nabízí lidová večeře: večer plný písní a příběhů, kdy se lidé sejdou kolem stolu, i když se nikdo nezvedne k tanci.
Poválečné obrození
Po druhé světové válce zůstala tradiční hudba podle Wikipedie silnější ve Skotsku než v Anglii. Škola skotských studií byla na Edinburské univerzitě otevřena v roce 1951. Hamish Henderson, označovaný za katalyzátora obrození, provázel v 50. letech amerického folkloristu Alana Lomaxe po Skotsku a pomáhal uspořádat lidový festivalový ceilidh v roce 1951, propagovaný jako noc skotských písní. Vydavatelství Rounder Records vydalo v roce 2005 nahrávku z oné noci, a to s Hendersonovou pomocí. Tobar an Dualchais nyní zpřístupňuje nahrávky ze skotských sbírek online.
Na co si dát pozor při poslechu
U stolu si všimněte, zda píseň vypráví příběh, označuje místo nebo udává tempo k tanci. Všímejte si, jak ji interpret uvádí, protože právě v úvodu často spočívá historie. Pokud má melodie spád, který vás nutí podupávat nohou, pravděpodobně patří k taneční tradici; pokud jsou slova důležitější než nápěv, ocitáte se nejspíš na území balady. Ani jedno není lepší a dobrý večer se mezi nimi plynule pohybuje.
Často kladené otázky
Je balada totéž co lidová píseň?
Balada je jedním druhem lidové písně: příběh vyprávěný ve verších. Lidová hudba zahrnuje také taneční melodie a pracovní písně.
Musím znát skotskou hudbu, abych si večer užil?
Ne. Na rezervační stránce se píše, že hudebníci vysvětlují příběhy, které se za písněmi skrývají.
Kde si mohu poslechnout originální nahrávky?
Tobar an Dualchais zpřístupňuje nahrávky ze skotských archivů online, s možností vyhledávání podle písní, příběhů a míst.
Zdroje